Čarabovar

Sour IPA - mírně obskurní žánr, který jsem si ale oblíbil a uvařil jsem ho již potřetí. Tentokrát okořeněný ještě tím, že jde o session 9° variantu. (V plánu bylo teda jen 7°, ale nějak mi vyletěla výtěžnost.) Prostě jsem udělal sypání, vodu, rmutování a chmelení jako na New England IPA, snížil jsem stupňovitost na 9° (resp. 7°) a zakvasil jsem to kvasinkama Philly Sour. Žádné složitosti. Osvěžující letní pivo. A co mě trochu překvapilo - je jemné po všech stránkách. Vůně není tak výrazná jako u IPAs, a ani kyselost není tak výrazná jako u sour ales. Chtěl jsem trochu méně kyselosti, než je běžné, tak jsem rmutoval hlavně na složitější cukry. Možná jsem to krapek přehnal. Na soutěži mi kdysi u minulého Sour IPA napsali "absence kyselosti - neptaří do kategorie Kyseláče". Tady by možná porotci řekli totéž. Kyselé to je, ale na kyseláč možná málo. Nicméně moc pěkná věc. Na léto jako dělaná. Vlastně "na léto dělaná" - bez "jako". Škoda jen, že to má nakonec 4...

Witbier je žánr, který mě dlouho dobu míjel. Před rokem mi ho ale při natáčení rozhovoru do pořadu Na jedno domácí vychválil Jarda Miler, který v rámci rozhovoru zveřejnil i svůj recept. A já dostal chuť ho uvařit. Trvalo to skoro rok. Konečně jsem se k tomu ale dostal. Vycházel jsem z Jardova receptu, změn bylo nakonec ale tolik, že ho můžu považovat jen za předlohu. Nicméně myslím, že u jedné várky nezůstane. Witbier si právě získal nového fanouška! Linka citrusů i koření je velmi silná. Přesto není žádná složka přehnaná a celkově jde o velmi lehké pivo. Lehké pivo, kterému ale ony citrusy a koření dodávají super šmrnc. Navíc mi vyšla nižší stupňovitost, než jsem plánoval, takže tu mám letní pivo jako dělané! Po 11 průměrných (či horších) várkách si v Brewfatheru dávám do hodnocení 5 hvězdiček. Ať žije Witbier! Recept Naspílaná mladina 27,3 l OG 1,040 (10°P) FG 1,008 ABV 4,2 % IBU 21 Voda Cl 37 | SO4 29 Sypání Plzeňský slad - 2,4 kg Pšeničné vločky - 1,5 kg Pšeničný slad - 1 kg Ovesn...

Dnes jsem degustoval hned dvě nová piva. Tím druhým je Märzen - česky březňák. Tradiční pivo bavorských oktoberfestů, v dnešní době vytlačené světlejším Festbierem. Polotmavý ležák, který se vařil v březnu a pak půl roku zrál v alpských jeskyních. Březen byl totiž v době před průmyslovým chlazením poslední příležitostí odkvasit ležák při teplotách dostatečně nízkých k čistému kvasnému profilu výsledného piva. Tyhle březnové ležáky schované až do zářijových oktoberfestových oslav byly tedy velmi cenněné. Ono půlroční zrání je prý více tradicí než nutností. Nicméně uvařit březňák právě v březnu mi přišlo pěkné, takže když jsem měl zrovna v březnu k dispozici ležákové kvasnice, řekl jsem si, že bych měl tomuto (i pro mě téměr neznámému žánru) dát šanci. A výsledkem je pivo výrazně sladové, až bohužel sladké. Asi jsem něco pokazil u kvašení, protože výsledná hustota (a tedy cukernatost) je až podezřele vysoká. Míra prokvašení velmi nízká. Sladkost tedy nedávám za vinu ani tak žánru jako sp...

J e tady můj první mix-ferm. Mikulambica = zřejmě první mikulůvský lambic. Lambic, který jsem uvařil v únoru 2025 podle odborných rad Honzy Doubka, který mi poskytl i svou vlastní směs mikroorganismů pro kvašení tohoto piva (díky!). Myslel jsem, že ho nechám zrát déle, ale dnes jsem si psal s Jardou Milerem a ten mi tvrdil, že 14 měsíců je na první ochutnávku dostatečně dlouhá doba. A vzhledem k tomu, že jsem v sobotu na Litomyšlském korbelu ochutnal snad nejlepší lambicy v životě a už jsem se tedy na ten můj moc těšil, rozhodl jsem se využít jeho názoru jako výmluvy k tomu, abych už déle nečekal. Nejsem napoprvé tak dobrý, jako mistři českého lambicu, kteří nám v sobotu dávali v Litomyšli okoštovat jejich výrobky. To jsem ani nečekal. Ale průšvih to není. Nějaký funk tam je, ocet tam není (což jsem si hodně oddechl) a ruší především výrazná kyselost, která by snad měla z časem ustoupit. Teda, ta kyselost je poměrně dost výrazná, ale trochu si to odpouštím, protože jsem nadšený z toho,...

Já snad na ten ležák přijdu! Jedenáctý pokus a už to začíná chutnat tak, jak jsem si představoval. Heslo pro vymýšlení tohoto receptu bylo "všeho ubrat". Nedávno mi došlo, že moje ležáky nejsou dobré proto, že je dělám příliš výrazné. Takže tentokrát méně chmele na vůni, žádný mnichov, žádné karamelové slady, žádný biscuit a melanoidu jen špetka. A opustil jsem to moje ležákové rmutování na extra nízké prokvašení. Člověk z toho nechce dělat West Coast IPA, ale přece jen příliš těla tomu českému pivu taky nesluší. Určitě cesta dobrým směrem. Takhle dobrý ležák jsem ještě neměl. Ocenil bych jen malinko vyšší hořkost a možná ještě uberu chmele na druhém chmelení, ale o tom ještě nejsem přesvědčený. Ale jo. Já to snad aj budu umět! Vývoj chuti 5 týdnů Pivo získalo bronzový diplom na Litomyšlském korbelu 2026. Recept Naspílaná mladina 45,5 l OG 1,051 (12,6°P) FG 1,013 ABV 5 % IBU 36 Sypání Plzeňský slad - 6,8 kg Chit - 1 kg Red X - 0,6 kg Carapils - 0,4 kg Melanoidní slad - 0,2 kg...

Před časem nám nějaká návštěva dovezla balíček praženého kokosu. Půl roku se nám doma válel a nikdo ho nejedl. Co s ním? Černá piva s kokosem měl úplně neoslovují, ale už dlouho plánuju uvařit nějaký Milkshake IPA - styl vycházející z New England IPA, ale výrazně více "cukrářský". Ještě méně hořkosti, ještě více zbytkového cukru, hromada laktózy a často ovoce, vanilka, apod. Do toho by se kokos hodit mohl ne? K tomu chmel Sabro, který je sám o sobě poměrně kokosový, a recept byl na světě. A dopadlo to skvěle. Takhle hutné tělo jsem dlouho nepil. Skoro jako nějaké jogurtové mléko. Jak by taky ne, když jsem tam nasypal kamion laktózy. I kokos je na jazyku krásně poznat. A vůně je čisté Sabro. Dost kokos, trochu mango, občas se mihne i ten nenáviděný kopr , který Sabro občas dělá,  ale všehovšudy fajn. Vůně v poho. Chuť boží. Kokos po půlroce pryč. Mise splněna. Recept Naspílaná mladina 49,5 l OG 1,069 (16,8°P) FG 1,024 ABV 5,9 % IBU 16 Voda Cl 210 | SO4 70 Sypání Extra Pale Mar...

Potřetí je tu projekt, kdy dám dohromady šest sládků, rozdělíme recept na 6 parametrů a losem přiřadíme, kdo vymýšlí který a v jakém pořadí. Cílem není vytvořit bizár, ale brát v potaz to, co vymysleli sládci přede mnou, aby z toho ve výsledku vyšlo dobré pivo. A cestou se nechat vykolejit ze zažitých postupů a objevit nové cesty. Při první iteraci tohoto projektu z toho vyšel klasický český světlý ležák. Podruhé to byl divný experimentální kočkopes. Co to bude napotřetí? První šel na řadu Vítek Přívratský, který měl vybrat chmel a případně další suroviny do chmelovaru. Vybral jen jednu odrůdu chmele a to americký chmel Pekko. Ten jsem do té doby ani neznal, ale popis na e-shopech mluví o aroma květin, citrusů, máty, šalvěje a jalovce. Po něm byl na řadě Radek Adámek a rmutovací schéma. Zvolil schéma slibující hluboce prokvašené pivo. 52 °C - 10 minut 63 °C - 45 minut 72 °C - 10 minut 78 °C - 10 minut Třetí sládek v pořadí - Martin Mour - určoval, jak se má zvolený chmel použít. Předep...

Gotlandsdricke - tradiční pivo ze statků švédského ostrova Gotland. Zkoušel jsem ho vařit už před rokem a půl. Ale vloni na podzim jsem natáčel rozhovor s gotlandským sládkem Arvidem Warte a zjistil jsem, že ten můj první pokus byl možná jalovcovým ejlem, ale nebyl autentickým Gotlandsdricke. Tak jsem se u Arvida "nachytřil" a zkusil jsem to znovu. Tentokrát více autenticky. Arvid říká, že existuje tolik verzí dricke (jak se gotlandsdricke na Gotlandu většinou říká), kolik je na Gotlandu statků. Každý statkář to dělá jinak. Spojuje je výrazná sladkost, jalovec a hnědá barva. A taky žádné bublinky, ale do toho jsem jít nechtěl. Ze zvědavosti jsem si zkusil načepovat přes sycením i skleničku autenticky nenasyceného dricke a nebylo to zlé, ale v Česku jsme prostě na bublinky v pivu zvyklí. A Arvid mi říkal, že to není kacířství, když tam ty bublinky dám. Krom těchto společných znaků to už může vypadat jakkoliv. Někdo přidává mošt, někdo med, dost častý je nakuřovaný slad. Někdo ...

"Jak nízko jsi ochoten klesnout?" ptá se v úvodním verši desky In Our Nature göteborský písničkář José González. Jak nízko jsem ochoten klesnout, než si přiznám, že nealko piva prostě neumím? Jak nízký extrakt jsem ochoten schopný uvařit, abych tomu pořád mohl říkat "pivo". Přišel čas na můj devátý zoufalý pokus o uvaření dobrého nealkoholického IPA. A stále je to hrozně zoufalé. Ale vylívat to nakonec asi nebudu. Úplně hrozné to není. Tentokrát jsem se vydal metodou vaření mladiny s extrémně nízkým původním extraktem, protože mi došly "nealko kvasnice" a potřeboval jsem použít nějaké "klasické". Uvařil jsem tedy mladinu o hustotě 2,6° a nechal to vykvasit kvasnicema, které nezpracují maltotriózu. To vše po rmutování na hraně odrmutovací teploty. Jodovou zkoušku jsem nedělal, ale nedivil bych se, kdyby mi v mladině nějaký škrob zbyl. Všechno jsou to rady vyčtené z internetu, které jsem dřív nevyzkoušel. Věděl jsem, že Brewdog tímto způsobem vaří ...

A je to! Uvařil jsem své sté pivo! Tuhle várku jsem vyhlížel už půl roku dopředu a dlouho jsem zvažoval, co speciálního nachystat. Nakonec jsem se rozhodl to pojmout jako společenskou akci a s kamarády uvařit poctu mému prvnímu pivu. Tím byl India Pale Ale s chmely Comet a Waimea. Nevařili jsme ovšem podle stejného receptu, jako jsem vařil poprvé. Zachoval jsem pouze pivní styl a chmelové odrůdy. Vše ostatní jsem se snažil napasovat na číslo 100 (a 10 a 1000, protože 100 se v receptu všude nehodí). Z důvodu čistě symbolického, ale za zachování racionality receptu. Nesnažil jsem se o symboliku na úkor kvality. Ale když to kvalita dovolila, tu symboliku jsem vrazil, kam to šlo. Takže: 10 % alkoholu 100 IBU 10x chmelené od rmutování až po dry hop každé chmelení přídá 10 IBU (až na studené chmelení, které nepřidá hořkost vůbec, takže jsem u chmelení do vířivé kádě dal 20 IBU, aby to vyšlo v součtu na 100) 1 000 g chmele 100minutová cukrotvorná prodleva 100minutový chmelovar u studeného chm...