Noc v Hradišťu (Tmavý ležák)

 

Poslední rok ve mě roste láska k českému tmavému ležáku. Mám mezi černými pivy sice pořád raději stouty a portery, ale u nich je zase vhodné mnohem delší zrání. Ležák je oproti nim rychlovka. Za 5 týdnů můžete mít pitelné pivo. Není tedy divu, že když mi v říjnu došel porter a už uvařený stout měl dozrát až v únoru, rozhodl jsem se zkrátit si čekání na tmavé pivo právě tmavým ležákem.

Měl jsem trochu dilema, jak k receptu přistoupit. Byl jsem si vědom svého nutkání z toho dělat spodně kvašený stout. To by byl ale nevyužitý potenciál. Ležák by měl zůstat ležákem. Nač z toho dělat něco, čím není? Nakonec jsem poskládal recept z nějakých rad na internetu, z vlastních zkušeností z vaření stoutů a porterů, z chuťových popisů sladů a taky z vize, kterou jsem trochu v hlavě měl. Chtěl jsem aby to bylo pražené, chtěl jsem aby to bylo hořké a chtěl jsem aby to bylo velmi lehké a pitelné.

A všechno se to povedlo! Ani nechutná jako stout, čehož jsem se při stavění receptu trochu "bál". Je to opravdu ležák se vším, co k tomu patří. Předně to nevoní jako stout. U stoutu už ve vůni poznáte, že budete pít něco komplexního a černého. Tady ve vůni nenajdete kávu, vanilku, kakao, ani čokoládu. Voní to jen velmi jemně a to po žateckém chmelu. V podstatě vůně světlého ležáku. Že je to tmavé poznáte až v chuti. Tam ta praženost je. Zároveň je to ale silně hořké. Mnohem hořčí, než můj současný světlý ležák Jaromír. Manželka dokonce říká, že je to až příliš hořké. Podle mě je to tak akorát. Krásně to vyvažuje karamelové slady. Mířil jsem na horní hranici BU/GU pro tmavý ležák podle BJCP a vyšla trochu silnější mladina, než bylo v plánu, takže výsledné BU/GU je jen 0,57. To by samo o sobě odpovídalo poměrně sladkému pivu. Ale hádám, že dost hořkosti udělá i pražený slad a fakt, že jsem ho nechal v díle po celou dobu rmutování. Já to tak mám prostě rád. Chcu tam tu praženost cítit. Dávat to až do vystírky je podle mě nevyužitý potenciál. Akorát kupuju odpluchované varianty sladu, abych do piva nedostal moc trpké chuti. No a konečně poslední výrazný rozdíl oproti stoutu, je neuvěřitelná lehkost chuti. Tohle by se klidně dalo pít v létě po návratu z cyklovýletu na žízeň. Opusťte zažité představy o sladkém, lepivém černém pivu. Tohle do člověka padá, jako by dva dny neměl ani doušek vody!

Tohle pivo naprosto předčilo má očekávání. Čekal jsem nesmělý první pokus, který budu dál ladit. Dostal jsem hotový produkt, u kterého marně zvažuju, co vylepšit. Třeba mě něco napadne, až toho vypiju víc. Po prvním půllitru panuje ale velká spokojenost!

Vývoj chuti

2 měsíce

Ve vůni se začíná objevovat praženost. Tělo mohutní. Jako milovníkovi stoutů mi to vůbec nevadí. Jde jen o maličký krůček směrem ke stoutu. Pořád je to ležák.

3 měsíce

Pojmenováváme ve vůni aroma chlebové kůrky. Asi slad Biscuit v kombinaci s pražeností.

3 měsíce

Pivo získalo stříbrný diplom na Kosteleckém chmelovárku 2025. Slovní hodnocení porotců: Pivo celkově vyvážené, bohužel by mělo být plnější. Krásná barva, hezká pěna. Chuť pražená.

Recept

Naspílaná mladina 47,5 l

OG 1,056 (13,8°P)

FG 1,019

ABV 4,9 %

IBU 32

Sypání

Plzeňský slad - 7 kg
Biscuit - 1 kg

Carafa Special II - 1 kg
Caramunich I - 1 kg

Rmutování

52 °C - 10 minut

62 °C - 30 minut

72 °C - 30 minut

76 °C - 10 minut

Chmelovar - 90 minut

Žatecký poloraný červeňák - 90 minut - 100 g

Žatecký poloraný červeňák - 15 minut - 90 g

Kvašení

Fermentis S-189 - 6 bal. - 11 °C

Poté, co se hustota 24 hodin nepohne:

12 °C - 1 den

13 °C - 1 den

14 °C - 1 den

15 °C - 1 den

Zrání - 3 týdny